Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

Toulky ...

                                                                                           Jóga - Olomouc 1997-2003

Zenový příběh      Číňan     Čas     Rabín a boháč

Žák

Žák, který se zabýval studiem fyziky, měl i jiný zájem. Zajímal se i o filzofii. Jeho přátelé se ho ptali, jak  se může o tyto dvě oblasti, celkem rozdílné, zajímat. Jeho odpověď byla prostá. "Když jsem nastoupil na studium fyziky, dostal jsem sedm otázek. Když jsem se studiem končil, dostal jsem sedm stejných otázek. Ptal jsem se učitele, proč jsem dostal stejné otázky. On mi odpověděl, že zatímco uběhlo několik let, věda postoupila a na stejné otázky se dá odpovědět různými odpověďmi." Ovšem, při studiu duchovna se mu stalo, že přišel poprvé na přednášku. Tato přednáška byla úplně stejná, jak následně zjistil, jako další a další přednášky. Když se pak ptal učitele, proč tomu tak je, on odpověděl, že zatímco čas plyne, všechno zůstává stejné, jenom otázky, s kterými na přednášky chodil se určitě změnily.

 

Zenový příběh

     Jednou přišli lidé za zenovým mnichem a ptali se ho: „Mistře, můžeš nám říct, co umíš? Třeba na protějším břehu je mistr, který, když mu tady podržíme list papíru, napíše na něj přes tu řeku jméno jeho nejsvatějšího předmětu, na který medituje. Řekni, co umíš Ty?

    Mistr pokrčil rameny, pousmál se a odvětil: „Co umím? No když jdu, tak jdu, když čtu, tak čtu a když jím, tak jím.“

 

Číňan

       V jednom domku na kraji vesnice žil starý moudrý Číňan se svým synem a velmi krásným bílým koněm. Vesničané k němu chodili a nabízeli mu za něj mnoho peněz. Ale ten stařec vždy jejich nabídku odmítl a říkal jim: „Já svého koně neprodám, já ho mám rád!“. Za nějaký čas vesničané opět přišli, ale odešli s nepořízenou. Jak čas plynul, dozvěděl se o tom krásném koni i vládce té země. Poslal ke starci posli se spoustou peněz. Poslové vyřídili vzkaz: „Prodej panovníkovi svého koně a on Ti za něj zaplatí tolik peněz, že až do smrti nebudeš muset se svým synem do lesa pro dřevo jezdit.“. Ale stařec odvětil: „Já svého koně nikomu neprodám, mám ho moc rád a peníze nepotřebuji.“.

      Jednoho dne se stalo, že špatně zavřeli dvířka od ohrady, kde mívali koně. Ráno pak zjistili, že jim kůň utekl. A vesničané chodili a starci říkali: „Vidíš, kdybys nám svého koně prodal, mohl jsi mít peníze a tak nemáš nic.“. A stařec, protože byl moudrý, odpověděl jim: „Můj kůň tu byl a teď utekl. Co je dobré nebo zlé, kdo ví?“.

    Nu, stalo se, že jednoho dne se jejich bílý kůň vrátil a spolu s ním přišlo i několik divokých koní. K nim se bílý kůň přidal, když se toulal a oni ho potom sledovali až do ohrady. A i nyní přišli vesničané a říkali: „Vlastně jsi měl veliké štěstí, když se Ti kůň ztratil. Teď se vrátil a přivedl sebou i další koně. Nu, prodej nám aspoň ty divoké, dobře Ti za ně zaplatíme.“. Ale stařec, protože byl moudrý, odpověděl: „Vrátil se mi kůň a přivedl sebou i ostatní, ale, co je dobré nebo zlé, kdo ví?“.

    Čas plynul a starcův syn začal divoké koně sedlat. Když ochočil prvního, počal krotit druhého. Ale ten ho z hřbetu shodil. Starcův syn se škaredě poranil a zůstal na invalidní židli.

    Tu chodili vesničané za starcem a říkali: „Oh starci, stalo se Ti veliké neštěstí. Tvůj syn se škaredě poranil, musíš se o něj starat, kdo se však bude starat o Tebe?“. I pravil starec: „Můj syn spadl z divokého koně, zle se poranil a musím se o něj starat, ale, co je dobré nebo zlé, kdo ví?“.

    Jak běžel čas, vládce té země vyhlásil válku sousední zemi. Vojáci chodili od vesnice k vesnici a brali sebou všechny schopné mladé muže. Válka netrvala dlouho, ale byla velmi krutá. Mnoho mužů přišlo o život a mnozí byli strašně zmrzačeni. I do starcovy vesnice se vrátili zmrzačení muži a byli na tom ještě hůře než dříve jeho syn. A i teď chodili za starcem vesničané a říkali mu: „Tys měl ve skutečnosti velikánské štěstí, že se Ti Tvůj syn zmrzačil. Naši synové se buď domů vůbec nevrátili a nebo jsou strašně zmrzačeni, kdežto Tvůj syn se pomalu uzdravuje a začíná obcházet stavení.“. A stařec, protože byl moudrý, jim odvětil: „Vaši synové jsou na tom hůře než můj syn, ale, co je dobré nebo zlé, kdo ví?“.

                                                       A tak by se dalo pokračovat a vymýšlet si nové a nové situace.

     Zkusme se ale my nyní zamyslet nad tím, co všechno nás v životě potkalo, ať to bylo dobré nebo špatné a přemýšlejme nejenom nyní – v době vánočních svátků – nad tím, jestli a jak nás to obohatilo. Pokusme se nesoudit daný okamžik, který v životě právě prožíváme. Zamysleme se spíše nad tím, že, co všechno se stalo a co se děje, má nějaký smysl, který  nemusíme nyní chápat, ale později – s odstupem času – jeho skutečný význam jistě objevíme.pět

 
Čas

      Jednou měl jeden odborník přes hospodaření s časem přednášku. Donesl si tam pětilitrovou láhev se širokým hrdlem a velké kameny. Ty do té nádoby začal opatrně pokládat, až ji zaplnil celou. Zeptal se posluchačů, jestli si myslí, že je láhev úplně plná. Odpověděli, že ano. On vytáhl pytlík se štěrkem a ten do ní nasypal a důkladně zatřepal, aby se štěrk pořádně usadil a zeptal se, jestli už je nádoba plná. Oni vsak tušili nějaké pikle a tak řekli, že ještě plná není. "Ano, správně!", odvětil a vytáhl pytlík s pískem a nasypal ho do lahve a protřepal. A opět se zeptal, jestli už je plná. Odpověď dostal, že ne. A tak vzal nádobu s vodou a do skleněné láhve ji nalil až po okraj. Zeptal se nyní, jestli ví, na co tento pokus byl dobrý. Chvíli přemýšleli a pak se někdo ozval, že proto, abychom si nemysleli, ze je něco plné, ale že vždycky se dá ještě něco dodat. Odborník na hospodaření s časem ale řekl: "Ne. Chtěl jsem tím ukázat, že pokud ty velké kameny budeme dávat jako poslední, nikdy se k nim do nádoby nevleze všechno.". A tak přemýšlejme, co jsou naše životní balvany, kterými bychom si měli život zaplnit, drive než se nám zaplní štěrkem, pískem a vodou a na ty tužby, cíle a sny, naše priority nám už nezbude čas.

 

Rabín a boháč

          Přišel jednou jeden boháč za moudrým rabínem a prosil ho o radu. „Rabi, prosím-Tě, poraď mi. Jsem velmi bohatý muž, co chci, to si mohu koupit. Ale nejsem šťastný. Necítím se spokojený.“

       Rabín zavedl muže před zrcadlo. „Co vidíš?“, zeptal se ho.  A boháč v zrcadle viděl sebe. A tak rabínovi odpověděl. „Správně, vidíš sebe. Nyní se pojď podívat z okna.“ A zavedl muže k oknu. A tu boháč spatřil krásnou krajinu, mnoho lidí, všechnu tu nádheru kolem. I zeptal se rabína, jak je to možné. A rabín mu odpověděl: „Zrcadlo, do kterého ses díval, je z druhé strany pokryto stříbrem. Tak stříbro odráží všechno kolem, takže jsi tam viděl jenom sebe. Zbav se svého stříbra a budeš hned kolem vidět tu spoustu nádhery.“ 

 

TOPlist

aktualizováno: 06.11.2015 18:04:57